O hraní

 

PROČ JE HAZARD PROBLÉM NEJEN PRO HRÁČE, ALE I PRO JEHO OKOLÍ

Závislost na hazardu se, na rozdíl od závislosti např. na alkoholu nebo drogách, lépe tají. Proto bývá odhalena až ve velmi pokročilé fázi. V porovnání s látkovými závislostmi se také jedná o finančně řádově nákladnější závislost. Průměrná výše dluhů hráčů, kteří vstoupili do léčby, dosahuje 596 000 Kč (údaj Národního monitorivacího střediska pro drogy a závislosti, 2015).

Téměř dvě pětiny hazardních hráčů uvádějí, že na jejich majetek nebo plat byla někdy uvalena exekuce.

Mnoho hazardních hráčů je navíc zaměstnáno v profesích, kde v nějaké formě pracují s penězi. Až patnáct procent gamblerů, kteří takto přicházejí do kontaktu s penězi nebo k nim mají v práci přístup, se pak dopustí v souvislosti se svým zaměstnáním trestné činnosti, typicky zpronevěry či podvodu. Kromě velkých dluhů tak často musejí čelit i trestnímu stíhání a hrozbě uvěznění, což dále snižuje jejich možnosti dluhy splácet.

KDY PŘESTÁVÁ BÝT HAZARDNÍ HRA ZÁBAVOU A ZAČÍNÁ BÝT RIZIKEM

Hranice mezi rekreačním, problémovým a patologickým hráčstvím je nezřetelná a spočívá pouze v intenzitě - problémoví, respektive patologičtí hráči hrají častěji, déle a utrácejí více.

JAK POZNAT PROBLÉMOVÉHO HRÁČE V RODINĚ

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoduchá odpověď. Hraní jako takové samozřejmě nezpůsobuje žádné specifické fyzické či psychické příznaky. Pokud se váš blízký chová „divně", nelze poznat, jestli se jedná o problém s hraním, návykovou látkou, alkoholem, nebo jde třeba o nějaké počínající psychické onemocnění. Jediným způsobem, jak zjistit, co se děje, je o vašich pochybnostech s blízkým mluvit a doufat, že úroveň důvěry a otevřenosti je natolik velká, že se vám svěří.

Určitými vodítky mohou být situace, kdy se (ze strany blízkého) objevuje:

• lhaní,
• nedostatek financí,
• pozdní příchody, tajnosti kolem trávení volného času,
• nervozita, úzkosti,
• nespolehlivost, nedodržování slibů, plánů, dohod.

Stejné „příznaky" může samozřejmě vykazovat například i nevěra, ztráta zaměstnání atd. Nepoznáte tedy přesně, že váš blízký hraje, ale měli byste být pozorní a komunikovat v momentě, kdy vidíte, že je něco špatně.

JAK POZNAT SÁM NA SOBĚ, ŽE HRANÍ PŘEROSTLO ZE ZÁBAVY V PROBLÉM

• Hraní vám pomáhá zmírnit úzkost či deprese. V hraní hledáte zapomnění, utíkáte do něj od neřešitelných a nepříznivých životních zkušeností a situací.
• Hraní je pro vás zdrojem uspokojení impulzivních potřeb, zaháníte jím nudu a potřebujete vyhledávat stále nové zážitky.
• Na hraní jste si vytvořili návyk, nemůžete přestat, neodoláte. 
• V souvislosti s hraním podléháte typickým pověrám a iluzím. Věříte, že máte hraní pod kontrolou; jste přesvědčeni, že existuje vzorec, který vás dovede k výhře a máte ho prakticky na dosah; dalším hraním doháníte finanční ztráty, které vám vznikly právě hazardním hraním...

KDO JE HAZARDEM NEJVÍCE OHROŽEN

Hazardní hráči, jejichž závislost přerostla hranici rizika či patologie, se rekrutují ze všech sociálně-demografických skupin - roli nehraje vzdělání, výše příjmů, sociální zázemí ani další parametry.

Přesto lze zmínit některé rizikové faktory, které ze statistik vyplývají:

• Pohlaví - u mužů je sklon k hazardu častější než u žen (u žen je riziko vyšší v zemích, kde je snadná dostupnost elektronických hracích zařízení, tzv. automatů, což se týká i ČR).
• Profese/koníčky - riziková povolání: herní průmysl, volná pracovní doba, nízký dohled, vyšší disponibilní hotovost; sportovní sázení je rozšířené mezi sportovci a sportovními fanoušky.
• Věk - více hrají mladší lidé do 34 let, z toho technické hry a online spíše mladší (15-24), loterie spíše starší (nad 35).

OHROŽENI JSOU I TI NEJMLADŠÍ

S rozvojem online hazardu došlo k tomu, že riziku jsou vystaveny i děti mladšího školního věku - svou hazardní hernu v podobě mobilu nebo tabletu si nosí denně s sebou. A provozovatelé hazardních portálů či loterií o tom samozřejmě dobře vědí.

Právě na dospívající jsou cílena sdělení s emotivním obsahem, a přestože si dospívající jsou vědomi, že reklamní sdělení jsou nerealistická, jsou jimi ovlivněni. Na losy emitované některými provozovateli v ČR cílící na děti upozorňují odborníci opakovaně. Na přední straně zobrazovaly zvířecí motivy a v názvech použily zdrobněliny. Společnost Fortuna v reklamě na stírací losy s názvem Piškvorky nabízí mimo hlavní výhry 100 tis. Kč také „veselé pastelky". Dostupnost těchto losů je vysoká, prodávají se např. v trafikách, supermarketech či na pobočkách státního podniku Česká pošta, jehož politika finančních odměn nepřímo vyzývá zaměstnance k aktivnímu prodeji doplňkového sortimentu, ke kterému patří i stírací losy... Za marketingovou podporu hazardního hraní, která cílí jednoznačně na děti, lze označit počítačovou arkádovou hru Cooking Fever, která je k dispozici i jako aplikace pro mobilní telefony a tablety. Je založena na principu simulátoru rychlého občerstvení a podle ratingu PEGI 3 se řadí do kategorie her vhodných pro děti všech věkových kategorií, včetně předškolního věku. Po dosažení potřebných výsledků v základních úrovních hry Cooking Fever, jejíž téma je příprava rychlého občerstvení a obsluha zákazníků, může hráč postoupit na další úroveň hry, ta se však odehrává v kasinu,kam jde úspěšný „majitel" rychlého občerstvení sázet do typického hracího automatu „vydělané peníze" z předchozích úrovní hry. Na tuto úroveň hry obsahující simulátor hazardního hraní však běžné recenze či internetové stránky v češtině, které hru nabízejí, neupozorňují (údaje Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti).

PROČ LIDÉ VĚŘÍ, ŽE NA HAZARDU MŮŽOU VYDĚLAT

Hazard obklopuje řada mýtů a široce rozšířených bludů, kterým propadají i jinak velmi racionální lidé. Proč? Na vině je náš vlastní mozek a způsob, jakým zpracovává nepravděpodobné události.

Vzrušení a emoce, které tyto nepravděpodobné události provázejí (i když o nich jen slyšíme nebo je vidíme v reklamě), způsobují, že se nám tyto události zdají běžnější, než ve skutečnosti jsou. Na tomto faktu je postavený celý marketing hazardního hraní. Výrazné vizuální i zvukové efekty jako například cinkání peněz v hracím automatu, reklamy, které ukazují „výherce," těsná prohra (která v hráči vytváří dojem, že skoro vyhrál), i řada dalších triků mají jediný cíl - přimět náš mozek, aby dal prioritu nanejvýš nepravděpodobnému a donutil nás uvěřit, že můžeme vyhrát. Přestože nám zdravý rozum říká opak.

Mnoho lidí věří například tomu, že hrací automaty se dají obelhat nebo lze vypočítat, kdy padne výhra. Přestože je všeobecně známo a doloženo, že výše vyplacených výher je vždy nižší, než objem vložených peněz.

Nebo jiný příklad: celoživotní sázení v loterii na stejná čísla bývá provázeno pověrou „když jednou nevsadím, 'moje' čísla určitě vyjdou." Co z racionálního hlediska zní jako naprostý nesmysl (vyplnění nebo nevyplnění tiketu nemůže mít na výsledky losování žádný vliv), považuje mnoho lidí za 'dobrý' důvod utrácet další peníze.

JAK MŮŽEME PROBLÉMOVÉMU HRÁČI POMOCI?

Klíčovým přístupem je pravidlo: Když nehraješ, budu tě ve všem podporovat. Když hraješ, budu v první řadě chránit sám/sama sebe.

Nezbytným nástrojem k nápravě věcí je komunikace. Bez ní není možné blízkému pomoci, zrovna tak není možné udržet, případně „opravit" váš vzájemný vztah. Komunikace je často, zvlášť v počátcích, obtížná, pokud se nám nebude dařit, neváhejme požádat o pomoc odborníky. Od toho tu jsou a mohou nám pomoci najít novou cestu k sobě i k tomu, jak začít znovu.